Tělo Evy Duarte de Perónové je po její smrti v roce 1952 tři roky drženo pro očekávané vybudování mauzolea – místa odpočinku, které nakonec nikdy nevzniklo. V roce 1955 se armáda zmocnila kontroly nad Argentinou a tělo Perónové ukryla před veřejností ve strachu, že by lid proti nim mohlo sjednotit. Nikdy si však nedokázali představit, že se díky tomu stane Evita po své smrti mnohem nebezpečnější než během života.
Svatá Evita
Toto je příběh Evy Duarte de Perónové po její smrti. „Evitino“ nabalzamované tělo si prošlo 22letou poutí, jež byla stejně barvitá jako 33 let jejího života. Evita zemřela v roce 1952, ale její tělo zůstalo tři roky nepohřbeno v očekávání vybudování pomníku, který nakonec nikdy nebyl postaven. V roce 1955 byla Perónova vláda svržena vojenským pučem, jehož aktéři tělo na 19 let schovali ve snaze zabránit, aby se stalo symbolem proti režimu. Přestože v politice figurovala pouze šest let jako manželka generála Peróna, její tělo argentinskou politiku ovlivňovalo více než dvě dekády – rozehrálo morbidně podivný příběh, z nějž se časem stal mýtus. Vojenští pučisté se před zatoulaným tělem bez hrobu třásli, a Evita tak pro ně byla ještě nebezpečnější než za svého života.